Gymnet.cz

Sportovní gymnastika je gymnastickou disciplínou, kde závodníci předvádějí krátké sestavy (v délce kolem jedné minuty) na jednotlivých nářadích. Za jednotlivé sestavy jsou hodnoceni známkami, kdy nejvyšší známka znamená nejlépe hodnocenou sestavu.

Ve sportovní gymnastice soutěží muži na šesti nářadích (prostná, kůn našíř, kruhy, přeskok, bradla a hrazda), ženy pak na nářadích čtyřech (prostná, kladina, přeskok, bradla). Nejčastějšími soutěžemi jsou závod družstev (známky jednotlivých členů týmu se sčítají s tím, že nejhorší dosažená známka v rámci družstva se nezapočítává) a závod jednotlivců, kteří mohou soutěžit v rámci celého šestiboje (čtyřboje v případě žen), tj. součtem známek na všech nářadích, nebo pak na jednotlivých nářadích (nejlépe hodnocená sestava na daném nářadí). Na větších závodech, jako jsou národní či mezinárodní mistrovství a podobně, jsou soutěže navíc rozděleny na kvalifikaci a finále, kam postoupí nejlepší závodníci či družstva a utkají se mezi sebou o medailové pozice.

Pravidla pro hodnocení sestav a jednotlivých prvků jsou přesně určena v pravidlech vydávaných Mezinárodní gymnastickou federací. Jejich součástí je i přehled prvků a vazeb na jednotlivých nářadích včetně jejich bodového ohodnocení.

Před rokem 2006 byla každé sestavě dle její obtížnosti přiřazena takzvaná výchozí známka, jejíž maximum bylo stanoveno na 10,00 bodu. To znamená, že nejobtížnější sestava provedená precizně a bez jediné chybičky mohla být ohodnocena maximálně touto známkou. Sestava splňující všechny kladené požadavky měla danou základní výchozí známku (před poslední změnou pravidel to bylo 8,8 bodu), její zvýšení mohl gymnasta dosáhnout zařazením více obtížných prvků a jejich vazeb.

V roce 2006 byla tato koncepce i přes protesty části gymnastické veřejnosti přehodnocena a vytoužená "desítka" přestala být snem gymnastů i diváků. Podle nových závodních pravidel se nyní ohodnocení sestavy skládá ze součtu dvou samostatných známek, takzvané známky A a známky B. Známka A je složena ze součtu hodnot obtížnosti deseti nejobtížnějších prvků, hodnot vazeb mezi nimi podle pravidel pro každé nářadí a hodnoty splněných požadovaných skupin prvků. Tato známka tedy odráží obtížnost dané sestavy (obtížnější sestava = vyšší známka). Známka B vychází z hodnoty 10 bodů, od které se odečítají jednotlivé srážky za chyby provedení a estetické, dále za chyby technické a skladební; tato známka tedy odráží preciznost provedení sestavy (vetší počet chyb = nižší známka). Známka A a známka B se tedy nakonec sčítají a tvoří konečné ohodnocení závodníka.

Gymnastika vznikla před více než dvěmi tisíci let v antickém Řecku a byla považována za vzor harmonického rozvoje těla. Některé gymnastické cviky jsou však ještě starší a objevovaly se již ve staré Číně a Indii, kde byly často součástí tradiční medicíny. V dobách starého řecka gymnastika obsahovala některé disciplíny, které se pak postupem času vyvinuly v samostatné sporty, jako například plavání, box, jízdu na koni apod. a také byla používána při výcviku příslušníků armády. V současné podobě se objevila gymnastika na počátku 19. století na území Čech a Moravy a také sousedního Německa, český Sokol patřil k prvním gymnastickým oddílům na světě.

V roce 1881 byla založena Mezinárodní gymnastická federace, která od té doby zastřešuje většinu mezinárodních gymnastických aktivit. Zakládajícími členy byla Francie, Belgie a Nizozemí. V roce 1897 už sdružovala 17 evropských zemí a proto byla také nazývána Evropskou gymnastickou federací, a to až do roku 1921, kdy se k ní připojila první neevropská země (USA) a byla reorganizována do současné podoby. Gymnastika byla také součástí prvních novodobých olympijských her v roce 1896, ženská gymnastika se však poprvé na olympijských hrách objevila v roce 1928. Stejně tak i mistrovství světa bylo mužskou záležitostí od svého vzniku v roce 1903 až do roku 1934. Od té doby se vyvíjí gymnastika jako mužská a ženská a oproti většině ostatních sportů se tyto dva proudy liší daleko více, například v používaných nářadích a technikách.

	Povrch mužských prostných měří 12x12 metrů nebo 40x40 stop. Na pružné podlaze leží molitanová žíněnka. Sestavy se skládají z velmi dynamických a silových kombinací akrobatických prvků, které jsou předváděny za sebou po celých prostných. Sestava je limitována časem 70 sekund. Po stranách a v rozích gymnasta předvádí prvky jako stojka, silové schopnosti, rovnováhu a kola, která mnohdy mohou připomínat pohyby z breakdance. Sestavy nejsou doprovázeny hudbou (jak je tomu u žen). Tyto stále složitější sestavy dokazují klidnou až odvážnou povahu gymnastů, kteří pravidelně a dlouze trénují, aby se jim podařilo skloubit umění pohybu a síly. Dnešní cvičení na prostných se vyvinulo z tehdejších tzv. volných cvičení. V roce 1934 se na mistrovství světa v Lucembursku poprvé konaly závody pro individuální gymnasty. Sestavy se tam skládaly výhradně z obratů a nějakých salt dopředu a dozadu. Japonští gymnasté byli prvními, kteří předvedli v roce 1960 salto s dvojným obratem.


	Kůň na šíř je dlouhý 160 cm a 105 cm vysoký. Jeho vzhled se dost podobá starému přeskokovému koni s plastovými madly vysokými 12 cm. V soutěžích mladších věkových kategorií se často cvičí bez madel, což ulehčuje učení se na tomto náročném nářadí. Sestava na koni je charakteristická točivými a kyvadlovými pohyby (např. stříže), které jsou prováděny na všech částech koně. Kanaďan Philip Delesalle předvedl kola s nohama od sebe, které se u nás nazývají americká kola. To bylo v roce 1976 a od té doby je tento typ kol velmi populární a často předváděn a dodává sestavě kreativitu a pestrost. Sestava na koni je obvykle velmi složitá a je to vskutku přehlídka síly, dynamiky, rovnováhy a schopnosti koordinace těla. Sestavy začínají být takhle složité od osmdesátých let. V roce 1993 gymnasta ze Severní Koreji Pae Gils Su předvedl sestavu s více než 40 prvky a teoretická hodnota této sestavy přesahovala hranici 10.0 bodů.


	Nářadí zvané kruhy tvoří dva dřevěné kruhy o průměru 18 cm připojené na lanech dlouhých 300 cm, které jsou pevně přichyceny na železné konstrukci. Toto nářadí je asi nejjasnější ukázkou gymnastické síly. Sestavy obsahují švihové prvky a hlavně silové výdrže. Gymnasta musí mít kontrolu nad kruhama a usiluje o to, aby se během sestavy co nejméně houpal. S objevením se gymnastických řemínků, díky kterým si gymnasta šetří ruce a které pomáhají odolávat velkým tlakům na prsty, se gymnastické sestavy mohly začít vyvíjet do složitých kombinací různých silových a švihových prvků. V moderní sestavě na kruzích se předvádí perfektní souhra všech částí těla a síla, zvláště u prvků jako je tzv. rozpor.


	V roce 2001 prošlo toto nářadí razantní změnou. Na místo do té doby používaného přeskokového koně se objevuje tzv. stůl, který je 120 cm dlouhý a 95 cm široký a je připevněn na stojanu, který měří 135 cm. Tělo koně je potaženo měkkou látkou a železný stojan je obklopen molitanovým krytem, který se snaží o zvýšení bezpečnosti tohoto nevyzpytatelného nářadí. Sestava na přeskoku, tedy skok, začíná rozběhem, který nesmí překročit délku 25 metrů a pokračuje odrazem z můstku oběma nohama. Dále se gymnasta odráží rukama od těla koně a předvádí různé akrobatické prvky než dopadne na žíněnku za koněm. Rozhodčí se soustředí hlavně na rychlost, výšku skoku a celkovou dynamičnost, ale také na dopad, vychýlení těla od osy atd. Bylo několik gymnastů, kteří měli na vývoj předváděných skoků zásadní vliv. V roce 1962, japonský gymnasta Hruhiro Yamashita předvedl doskočený přemet, což byla v té době senzace. Poté však přišel jeho kolega s ještě větším trumfem, rondát a salto vzad. Tento prvek po něm byl také pojmenován Tsukuhara. Následovalo mnoho různých variací na tyto dva zásadní skoky, ale v roce 1982 byl svět šokován mladou gymnastkou , Natalií Yourchekovou , která skočila rondát na můstek a z něj flik na koně. V roce 1989 se tento styl ujal i v mužské gymnastice.


	Toto nářadí je charakteristické dvěmi rovnoběžnými dřevěnými tyčemi ve vodorovné poloze asi 50 cm od sebe, které jsou upevněny na kovové konstrukci ve výšce 175 cm nad žíněnkou. Na bradlech jsou prováděny švihové prvky pod žerděmi, nad nimi a také kolem nich. Prvky mnohdy procházejí stojkou na rukách. Gymnastům mnohdy stačí pro předvedení nějaké senzace i jedna žerď, či jedna ruka. Některé prvky dokonce obsahují salta. Gymnasta se také často ocitá v podporu. Hlavní změna se na bradlech udála v roce 1964, kdy Sergei Diamadov předvedl při předkmihu celý obrat na jedné ruce konče opět ve stojce. V roce 1978, japonec Eizo Kenmotsu ukázal veletoč na bradlech, což byl začátek éry sestav, které se ne náhodou podobají hrazdě.


	Je to ocelová tyč, která je tlustá 2,5 cm a 240 cm dlouhá. Je umístěna 255 cm nad žíněnkou. Nejcharakterističtějšími prvky na tomto nářadí jsou veletoče, jak vpřed, tak vzad. A nejen to, do těch ještě gymnasté zapojují obraty, různé letové prvky a také prvky vyžadující velkou ohebnost. Sestavy na tomto nářadí se stávají stále pestřejšími a zajímavějšími díky mnoha vazbám a přeletům nad hrazdou. Dva nejpodstatnější prvky předvedli gymnasté Josef Stalder a Wyukio Endo. Byli schopni se otočit kolem hrazdy téměř v placce. První letové prvky se objevily až kolem roku 1974. Bernd Jager předvedl salto vpřed v zákmihu a opětovné chycení hrazdy. V dnešní době, kdy pravidla jsou stále náročnější, jsou nejhodnotnější tzv. vazby, kdy gymnasta spojí více složitých prvků po sobě a je tak ohodnocen lépe, než kdyby je předvedl samostatně.